Mám ráda basničky a tak nějaké tu pro vás hlavně miluju Basníky tak taky jsou:
Namaluju Tvoje ruce dvě ještěrky na opuce na okamžik spící líně,
Namaluju Tvoje ruce dvě lastury na mělčině...
Namaluju Tvoje ústa, ránu která nezarůstá, vykrojenou z milých slůvek...
Namaluju Tvoje ústa šňůru perel od borůvek...
Namaluju Tvoje ňadra dvě kuličky z počítadla, když se spolu usadí.
Namaluju Tvoje ňadra dva domečky v podhradí....
Jsi modrá jako hladina,jsi řeka která usíná,
jsi jako nebe za úsvitu a věříš na lži ze soucitu,
na nemoci a uzdravení a na hříchy a odpuštení..
Ať se v každé roční době prostíráš ve mně a já v tobě,
krajino nejkrásnějších míst,knížko má
v níž se učím číst,ať klín tvůj láskou nepohrdne
když nosíš roucho milosrdné....
Snad proto že jsi ze zámku,
snad pro ten šampón z heřmánku
dřív nežli budeš vdaná,
chtěl bych ti
pro pivo skočit k beránku
píšťalko ufoukaná...
Zábava se tu nekoná,
noc je jak černá madona,
jen když se půlnoc přiblíží
princezna smutná za mříží
čeká že někdy zazvoní,
spanilý rytíř na koni...
Polož mi ruku do klína,
a zavři oči,
někdy tak všechno začíná,
a někdy končí.
Láska je jako spodní voda,
sotva se objeví, tak zmizí,
láska je po i nepohoda,
buď s ženou vlastní nebo cizí.
Večer je vodou stoletou,
ráno je louží,
sny, které hlavu popletou,
jí neposlouží.
I kdyby čísla v ruletě
vyzradit dovedla,
z nejhlubších moří na světě
poklady vyzvedla.
Jak řeku medzi mezi horami,
nezastavíš ji perlami,
co bylo před je za námi
Aničko posedlá.
Polož mi ruku do klína,
a zavři oči,
někdy tak všechno začíná,
a někdy končí.
Ted maličko jiné jsou mooc krásné :
Pusa kyselá od jablíčka
a vzpomínka co duši hyčká,
jak brána na půl otevřená
zůstala za mnou malá žena.
Líně se ploužím po krajnici
slunce se země dotýká,
o les si češe zlatou kštici
srdce mi něhou přetýká......
Slunce se potácí po obloze,život se kutálý tak divně stroze
a potom přijde ten prazvláštní zvrat,když je u někdo koho máš rád-
Tráva se rozvoní,kapradí zazpívá něžně jak dešt když se s trávou miluje.
A jeden pár očí na druhý se dívá v té krátké chvíli co proto tak drahou je.
Kytička slaměnek ve váze nevadne i když čas závojem vzpomínku zakrývá,
však než-li se naděješ slunce ti zapadne a žádnej konec už začátek nemívá...
Dívej se jak rosa v duhu se mění,
na steblech trávy,na vlaskách,
dívej se jak jitro zhasíná lampy,
ve velkých domech a malých chaloupkách.
Dívej se jak brouček nese své stéblo
po hebkém mechu,po kameni...
dívej se jak zajíc pospíchá z pastvy.
Tak nějak začíná kuropění.
A až se sluníčko vykulí nad stromy v mých
dlaních uvidí ruku tvojí a mráčky na nebi
pak budou jako my prolnou se a nikdo je nerozpojí..
Pohled do nitra
Ty bloudíš sama svým životem
snad trápíš se tím pocitem
Že není nikdo kdo by o tebe stál
zdá se ti že stojíš opodál
Čas kolem tebe ubíhá
svět kolem tebe se jen míhá
Najít odvahu a vzepřít se snaž
uvidíš pak půjde všechno snáz
Pak najdeš smysl života svého
nikdy nestane se ti už nic zlého
Ty určuješ všem pravidla
neboj dobře jsi se rozhodla
Svět krásný bude se ti zase zdát
tak neboj se a začni se zase smát
Kamarádů máš deset co jeden prst
však přátel těch bývá jenom hrst
Važme si toho kdo nás má rád
jim vděčíme za to že můžeme se smát
Odhoďme stálou naší přetvářku
vždyť nezbývá nám čas na lásku
Láska je ten nejvřelejší cit
nic nestojí a je tak krásné ho mít
Bosé nohy jdou ranní rosou
zanechávajíc stopy
slunce se sklání nad vodou
a svými paprsky
zalévá zem
Srdce se sklání
pod zásahy života se drolí
ale láska mu sílu dodává
rozum se brání
a dělá co srdce bolí
ale láska se nevzdává
Ty kapky rosy
jsou naše slzy
a sluneční paprsky
jsou doteky lásky
jenž je vysává
a mění ve zvláštní chvění
Ranní svítání
odívá nebe do zlatého hávu
po nebi tančí paprsky
a rozhání vlny temných mraků
vodopád plný slz
či snad kapky rosy
co propadnou skrz
ruce co za nový den prosí
Tak vítám každé nové ráno
co dává mi dalšího žití den
co bylo mi životem přáno
a já prchám myslí někam ven
Na křídlech noci
jen za Tebou
Pálí mě občas oči
když mé myšlenky
hledají křídla lásky
co donesou mě
jen za Tebou
Procházím životem
jak poutník za svým cílem
zdolávám hory trápení
brodím se řekou zapomnění
a přec jdu za jediným cílem
za Tebou
Jsa bičován životem
a větry osamění
blížím se krok za krokem
ku svému zářnému cílu
za Tebou
I když si mi málo kdy dala pít
ze svého poháru citů
já budu tě stále znova a znova chtít
protože jdu
za Tebou.